V poslední době jsem nějak zahořklý a otupělý, spousta věcí
mi přestává něco říkat a začínám přemýšlet, v čem je vlastně
ukryto to kouzlo nesnesitelné lehkosti bytí a v čem je ukryto
kouzlo nesnesitelné težkosti někomu sdělit to, co si myslím.
Dívám se kolem sebe a realitu vnímám jako šmouhu mezi
parapetem a obtiskem vrabce, který právě odlétá.
Dívám se, v poslední době se často jen tak dívám a nechávám
se unášet děním kolem sebe. Přijde mi hloupé, vtipné, s ironickým
podtextem či naivně nadějné nebo spláchnuté kamsi mezi výkaly
všedního dne. Měkdy mám pocit, že bych o tom chtěl psát, jen tak
se nechat unášet proudem myšlenek, které se mění v proud slov.
Jen tak psát o tom, co vidím...
mi přestává něco říkat a začínám přemýšlet, v čem je vlastně
ukryto to kouzlo nesnesitelné lehkosti bytí a v čem je ukryto
kouzlo nesnesitelné težkosti někomu sdělit to, co si myslím.
Dívám se kolem sebe a realitu vnímám jako šmouhu mezi
parapetem a obtiskem vrabce, který právě odlétá.
Dívám se, v poslední době se často jen tak dívám a nechávám
se unášet děním kolem sebe. Přijde mi hloupé, vtipné, s ironickým
podtextem či naivně nadějné nebo spláchnuté kamsi mezi výkaly
všedního dne. Měkdy mám pocit, že bych o tom chtěl psát, jen tak
se nechat unášet proudem myšlenek, které se mění v proud slov.
Jen tak psát o tom, co vidím...
A tak mám svůj blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat